Golf Club Kynžvart

Počasí

Pondělí

13 °C Úterý

12 °C Středa

10 °C

Tee-time

Popis jamek

HŘIŠTĚ S RODOKMENEM

Každá jamka našeho hříště má své jméno a svůj příběh. Chceme, abyste nehráli na anonymním hříšti, ale na hřišti s jamkami, které mají svůj rodokmen.

Jamka č. 1 - MŮSTEK

Hráče zde čeká velká nástraha v podobě rybníka a hustého rákosí. Před odpalem je dobré se uklidnit, možná právě pohledem z cihlového můstku s litinovým kováním, který dal jamce jméno. Litina pochází z metternichovské železárny v Plasích. Kníže ji vystavěl v letech 1827-29 a vyráběla se zde strojní, užitková, funerální a umělecká litina. V celém areálu parku se můžete setkat s dalšími výrobky plaské železárny. Na Pascalině jamce je to například Ferdinandův monument a na Zámecké jamce socha řecké bohyně Artemis. Artemis byla dcera Diova a Leto, sestra Apollonova. Sochu v železárnách odlili podle nejznámější zachované plastiky Artemis z Versailles. Předpokládá se, Artemis vyjímá šíp z toulce, aby ochránila laň před pronásledovateli.

Jamka č. 2 - U POTOKA

Po pravé straně jamky teče potok, jehož barva dna je lehce načervenalá. To svědčí o přítomnosti železa ve vodě, které se do ní dostalo divokými vývěry zdejších pramenů. Nikde jinde v Česku totiž nepramení tolik minerálních vod jako ve Slavkovském lese. Jen v Mariánských Lázních se jich využívá 42 z celkového počtu 84. Pokud ale započítáme i ty v širším okolí města, dostaneme se přes stovku. Kde se vzaly? Oblast Slavkovského lesa je geologicky unikátní díky přítomnosti tektonického zlomu, vzniklého v souvislosti s dozníváním sopečné činnosti třetihor. Jeho pukliny umožňují průnik povrchové srážkové vody do hlubin, její obohacení minerály a opětovný výstup na povrch. Čím víc přitom voda pohltí vulkanického oxidu uhličitého, tím je kyselejší a tím víc rozpouští horninový podklad. Ten se na poměrně malém území Slavkovského lesa velmi liší – najdeme tu horniny od kyselých žul až po zásadité amfibolity a ultrabazické serpentinity. Výsledkem je velmi pestrá směs minerálek, které se podle konkrétních přírodních podmínek liší teplotou, obsahem plynů i rozpuštěných látek. Z hlediska příznivého vlivu na lidské zdraví mezi nimi ale zaujímají klíčové místo ty, které obsahují hořčík. Tento prospěšný prvek se vyluhuje z hadce – přeměněné horniny šedozelené barvy protkané žilkami a skvrnkami, takže připomíná hadí kůži. Většina slavkovských kyselek vzniká v malých hloubkách, proto jsou studené. Tím se zásadně liší od horkých pramenů v Karlových Varech, vznikajících za vysoké teploty v hloubkách kolem dvou kilometrů, které jsou také méně mineralizované.

Že vás zaplněné lázeňské kolonády nelákají? Vydejte se za kyselkami do vesnice Prameny, ukryté na náhorní planině Slavkovského lesa. I tady kdysi fungovaly lázně, ze kterých jsou ale už jen ruiny. Z několika pramenů je dnes k volnému použití Obecní pramen za mostem přes potok naproti zastávce autobusu. A jen pár kilometrů odtud vyvěrá u modré značky uprostřed lesa Farská kyselka.

Jamka č. 3 - ROKLE

Krásná jamka s velkou přírodní překážkou uprostřed dráhy, která je navíc označena jako biozóna. Nesmí se do ní tedy vstupovat.

V biozónách, označených žlutými nebo červenými kolíky s černým pruhem, platí zákaz vstupu a hry. Pokud tam náhodou odpálíte míček, musíte jej tam prostě nechat. "Zachrání" ho až sekáči, kteří biozóny jednou za čas udržují. Termíny jim určují ochránci přírody tak, aby zůstaly zachovány podmínky pro vzácné druhy rostlin a živočichů. Proč se v biozónách nesmí hrát? Každé golfové hřiště je vždy nutně kompromisem mezi přírodou a člověkem. Golf Kynžvart leží v oblasti Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Jeho výstavbě proto předcházel podrobný ekologický průzkum. Botanici při něm zjistili, že velkou část plochy (mimo zámeckého parku) zaujímají zanedbané louky, na kterých prakticky není co chránit. Na jiných místech budoucího hřiště ale našli několik druhů vzácných rostlin, vázaných především na mokřady. Zoologové objevili čolky, ještěrky, ropuchy, užovky, ťuhýky, plchy a další ohrožené živočichy. Po ekologickém zhodnocení celé plochy budoucího hřiště bylo rozhodnuto ponechat jim dostatek prostoru k nerušenému životu. Golf Kynžvart tak dokazuje, že golf může být "zeleným" sportem i v přeneseném smyslu slova.

Jamka č. 4 - KOSTELNÍ

Na této jamce odpalujete ve směru, kde za stromy vykukuje kostelní věž. Doufejme, že nevyhoříte stejně, jako právě kostel sv. Markéty, k němuž věž patří. Ten totiž vyhořel hned dvakrát. Poprvé roku 1506, kdy Kynžvart dobyla, vyplenila a poté zapálila vojska mocných bratrů, pánů z Guttensteina. Nový kostel byl na troskách toho původního gotického postaven o tři roky později. Další požár zachvátil kostel 15. srpna 1865. Tehdy vyhořela celá východní část města s asi padesáti domy a budovami, mezi nimi kromě kostela také radnice, škola a fara. Jednou z nejstarších památek, kterou požáry v kostele nepoškodily a vydržela dodnes, je náhrobní deska Jana Zedwitze z roku 1582. Rod Zedwitzů byl majitelem kynžvartského panství až do roku 1620, kdy jim byl po bitvě na Bílé hoře veškerý majetek zkonfiskován a převeden na pět bratrů z rodu Metternich-Winneburg. Metternichové drželi zámek ve vlastnictví až do roku 1945.

Jamka č. 5 - BÍLÝ KÁMEN

Postavte se na odpaliště a spatříte jej napravo od greenu. Krásný, velký, bělostný, proslulý kynžvartský Bílý kámen. Sloužil dlouhá léta jako orientační bod a místo romantických schůzek. Tahle skála ještě v roce 1905 čněla do výšky několika metrů a i její šíře byla mnohem větší. V tom roce ale celou do dáli svítící skálu odstřelili a následně zpracovali ve sklárně Heller z nedaleké obce Úbočí. Dnes je kámen přibližně dva metry vysoký a pět metrů široký. Co je vlastně zač? Je to výron křemene v třetihorní puklině, která si vine rulovou a žulovou horninou od Chebu po Stříbro. Zlom je nejvíce patrný právě na jižním svahu Slavkovského lesa kolem Lázní Kynžvart, a to zejména v místech dnešního golfového hříště. V oblasti Českého lesa tvoří tento křemen tzv. "český křemenný val", ze kterého je vytvořen i nápadný obrys Přimdy (849 m), kterou spatříte z kopců nad hřištěm.

Jamka č. 6 - VĚTRNÁ

Odpaliště je nejvyšším bodem celého hříště. Většinou tu fouká vítr a v 80 procentech je to vítr severozápadního směru.

Vítr je v podstatě zvýšeným prouděním vzduchu, zapříčiněným jednak rotací Země (tj. pohybem její atmosféry) a jednak rozdílem tlaků. Z údolí se vzduch "přelévá" vzhůru do hor a z nich zase zpátky do údolí. V našem případě vzduch proudí od Dyleně do údolí Tachovské brázdy, kde naráží na jížní svahy Slavkovského lesa a tak získává na intenzitě. Pokud tedy šlajzute, zde budete šlajzovat ještě více. Pokud máte čas, vychutenejte si tento vítr. Proudí totiž z Bavorska, z oblasti bez těžkého průmyslu, tudíž se jedná o jeden z nejčistších vzdušných proudů vůbec. Zajímavostí také je, že ve večerních hodinách vítr ustává a krajina se ponoří do opojného ticha.

Jamka č. 7 - LÁZEŇSKÁ

Založte hůl za míček a zamiřte na žlutobílou budovu vysoko v lese nad městem Kynžvart. Je to jedna z mnoha budov zdejších lázní. Zatímco

historie města sahá do 2. poloviny 13. století, kdy zde Přemysl Otakar II. nechal postavit na skalním ostrohu hraniční hrad Kunigeswart – jeho zřícenina dnes shlíží z výšky na město, lázněmi se Kynžvart stal až o mnoho staletí později, kdy zde byly objeveny první minerální prameny. K léčbě nemalým dílem přispívají i unikátní místní podmínky – poloha těsně nad hranicí přízemních mlh, delší oslunění díky jihozápadní poloze a stále vysoká vlhkost vzduchu způsobená hustým zalesněním smíšeným porostem. Více jak sto let se zde léčili dospělí (hlavně se záněty horních cest dýchacích a kožními problémy), ale od roku 1950 jsou lázně určeny pouze dětem. Ostatním nabízejí Lázně Kynžvart zajímavou architekturu vnitřního města i okolní neponičenou přírodu.

Jamka č. 8 - GOETHOVA

Odpalte svůj míček na fairway, případně doleva do údolíčka. Při jeho hledání si povšimnete na druhé straně strže skalního převisu a pod ním lavičky vytesané do skály. Sedávalo na ní mnoho známých osobností, mezi nimi kníže básníků Johann Wolfgang von Goethe. A nikoli sám: oddával se tu švitoření s půvabnou a chytrou Ulrikou von Levetzow z Třebívlic na Litoměřicku. Navzdory tomu, že Goethe již byl ovdovělý sedmdesátník a Ulrice bylo teprve osmnáct. Mladé dívky přitahovaly génia po celý život. Už nudná právnická studia v Lipsku si zpříjemňoval ve společnosti dcery hostinského Kitty, ve Štrasburku pak přesedlal na šestnáctiletou Frederike. Na dvoře sasko-výmarského vévody okouzloval mladičká děvčata na divokých večírcích a později se zoufale zamiloval do devatenáctileté Charlotte Buff, která však byla zasnoubená a neoblomná. Goethe se ovšem dokázal zamilovat i do Charlotte von Stein, o sedm let starší matky sedmi dětí, a přesto strávit celá desetiletí let po boku jedné ženy – Christiany Vulpius, která v jeho domě původně pracovala jako hospodyně. Trvanlivosti jejich vztahu (který byl stvrzen svatbou až po osmnácti letech!) bezpochyby napomohlo, že mu tolerovala milenky, obzvláště na básníkových cestách do českých lázní. Koho ovšem nesnesla, byla spisovatelka Bettina von Arnim (jinak též postava v Kunderově Nesmrtelnosti), která toužila mít milovaného umělce pouze pro sebe. Milostné vztahy Goetha mocně inspirovaly, a to včetně těch krátkých a nenaplněných. Svým prvním láskám psal verše a erotické písně, odmítnutí ze strany Charlotte Buff živě popsal v částečně autobiografickém Utrpení mladého Werthera – a bez jeho pozdního vzplanutí k Ulrice by nevznikla geniální báseň Elegie z Mariánských Lázní, jejíž dramatický vznik popsal Stefan Zweig v díle Hvězdné hodiny lidstva.

Jamka č. 9 - METTERNICHOVA

Tahle jamka je pojmenována po nejslavnějším členu rodu, který panství na Kynžvartě vlastnil od roku 1622 do roku 1945. Celým jménem a titulem Klemens Wenzel Nepomuk Lothar kníže Metternich-Winneburg-Ochsenhausen, vévoda z Portelly, je pro většinu pouze mlhavý symbol doby údajného politického a společenského útlaku, ale pravda je (jak už to v historii bývá) mnohem barvitější. Kníže Metternich byl hlavně velký Evropan (jak sám o sobě prohlašoval) a bylo i jeho zásluhou jako diplomata a politika, že v rámci zemí rakouské monarchie i přilehlých německých států fungoval v této části Evropy jakýsi ‚malý Schengen’ – volný pohyb lidí přes hranice. Stejně jako v abstraktní státnické rovině se snažil zvelebovat i konkrétní hmatatelná místa. Zámek Kynžvart byl právě díky němu opraven a rozšířen do nynější podoby, zejména také proto, že jej Metternich hodlal využívat (a využíval) k setkáním s cizími státníky a politiky. Zavítal sem například ruský car Alexandr I., který prý Metternichovi přivezl jako dar semena bolševníku (viz. rubrika Okolí).

Jamka č. 10 - U DUBŮ

Z odpaliště uvidíte před sebou, nalevo od greenu, skupinu čtyř vysokých dubů. Jde o druh dubu letního, konkrétně jeho sloupovitou formu, což lze poznat podle protáhlého tvaru. Stromy zde byly vysazeny v první polovině 19. století, kdy vídeňský dvorní zahradník Riedl začal kolem zámku budovat lesopark anglického typu. Citlivé terénní úpravy, pečlivá probírka původních stromů a výsadba nových probíhaly ve dvou fázích. První v letech 1820 až 1833, kdy park dosáhl až za budovu pivovaru k empírové čajovně a na opačné straně k obelisku. V druhé fázi, v poslední třetině 19. století, byl park podstatně rozšířen na sever směrem ke Kynžvartu a na jih až ke třem rybníčkům. Dosáhl tak zhruba rozsahu, který si park zachoval dodnes, tedy bezmála 300 hektarů. Nejkrásnější je park samozřejmě na podzim, kdy se stovky mohutných listnáčů rozzáří barvami. V té utěšené kráse zaniká dokonce povzdech našeho greenkeepera nad každodenní záplavou spadaného listí. Kynžvart prostě není holé linksové hřiště.

Jamka č. 11 - U KŘÍŽE

Po pravé straně v polovině fairwaye této jamky stoji tzv. Štolbův kříž. Na barokním kamenném podstavci s letopočtem 1704 je vytesán monogram „V.L.P“. V soupise památek z roku 1836 se uvádí, že se zde četlo druhé evangelium při každoročním církevním procesí, které směřovalo z Kynžvartu do Dolního Žandova. Kříž byl obnoven v r. 1994. Je od něho půvabný pohled severovýchodním směrem k „Bílému kameni" (viz. jamka č. 14) a na okraj Slavkovského lesa (viz. jamka č. 6). Až budete hledat v mlází ztracený šlajzující míček, vzpomeňte si, že ještě před půl stoletím zde lidé hledali duchovní spásu při pokorném klanění se před křížem.

Jamka č. 12 - JELENÍ

Vždy od poloviny září do poloviny října si majestátní jeleni lesní vybírají nádherný prostor greenu na této jamce pro noční a ranní souboje o vedoucí postavení skupiny laní. Okolí greenu od nich bývá trochu „upraveno“, ale pro nás je velká čest, že nejmohutnější obyvatelé České republiky si vybírají právě rozlehlý green číslo tři jako dostaveníčko pro řešení svých sporů.
Na území Slavkovského lesa se původně vyskytoval jen jelen evropský (zvaný též lesní). Žila zde jeho místně původní západoevropská rasa, která se tu udržela dodnes. Některé jiné oblasti Česka takové štěstí neměly a tak tam najdete jen potomky nepůvodních jelenů ze všech koutů Evropy, kteří byli uměle vysazeni. Hluboké, málo přístupné hvozdy Slavkovského lesa ale zůstaly domovem pověstných trofejních kusů s mohutně vyvinutým parožím. Podle mysliveckých statistik se tu v letech 1954-2005 ulovilo celkem 240 medailových jelenů. Majestátním zvířatům se tu dobře daří díky souhře několika faktorů. Prvním byly rozsáhlé historické honitby, představované například lesy v majetku hraběte Schönburg-Waldenburga. Po jejich konfiskaci byl vytvořen vojenský výcvikový prostor Prameny, který zvířatům paradoxně zajistil výborné podmínky k množení. Ve stejné době navíc vznikla "železná opona", jejíž ploty slavkovským jelenům ztížily migraci směrem na západ. Jelen evropský se po 2. světové válce jen musel vyrovnat s tlakem svého asijského příbuzného jelena sika (zvaného též jelen japonský). Ten je o něco menšího vzrůstu a pochází z Dálného východu. Na přelomu 19. a 20. století byl jelen sika přivezen do Evropy, kde se výborně adaptoval. U nás byl chován především v oborách na Plzeňsku, odkud pak po válce v důsledku poškozeného oplocení a zanedbání chovů utekl. Ve Slavkovském lese byl jelen sika poprvé uloven v roce 1963 a od té doby jeho stavy stále stoupají. Podle správy CHKO začíná být přemnožený, a to i přes to, že je tu každý rok střeleno více než 160 kusů.

Jamka č. 13 - DYLEŇSKÁ

Po celou dobu hry na jamce číslo 4 budete mít po levé straně výrazný profil hory Dyleň (německy Tillenberg). Ještě před dvaceti lety to byl jeden ze strategických bodů studené války. Vrcho vysoký 940 metrů je totiž vzdálený jen asi půl kilometrů od hranice s tehdy „nepřátelským“ Západním Německem a proto jej československá armáda využívala jako pozorovací a odposlouchávací věž. Vojenská posádka tu „na stráži socialismu“ monitorovala radiový provoz skoro v celém Bavorsku. Dnes je z věže obyčejný rozhlasový vysílač. Škoda jen, že zároveň neslouží i jako rozhledna. Daleký výhled z Dyleně ale stojí za to i tak, jen musíte sejít ke skalce kousek od vrcholu. Pár set metrů pod vrcholem tu navíc můžete najít jeden z několika zeměpisných středů Evropy. Podle tradice tímto označením Dyleň poctili roku 1813 zeměměřiči Napoleona Bonaparteho. Jejich rozhodnutí dodnes připomíná kamenný sloup stojící téměř na česko- bavorské hranici. Pokud se sem vydáte s dětmi, stojí za to vzít sebou knihu Pověsti hory Dyleň, plnou tajemných příběhů z těchto míst.

Jamka č. 14 - JEZERNÍ

Tuto jamku najdete u obnoveného jezírka. Bývalo zde už před vznikem hřiště, ale postupně podléhalo tzv. zazemňování. Odborně se tak říká přirozenému procesu, během něhož se vodní plochy zanášejí organickými zbytky (každý podzim například opadaným listím stromů) a zarůstají vodními rostlinami a mechem. Menší jezírka a rybníky se v důsledku zazemňování během několika desítek až stovek let proměňují v rašeliniště a nakonec zanikají. Při výstavbě hřiště bylo proto jezírko revitalizováno. Usazené bahno z něj bylo odstraněno, hloubka upravena na původní úroveň a břehy zpevněny. Do jezírka se díky tomu vrátili ohrožení obojživelníci, takže se stalo jedním z důležitých bodů územní ekologické stability.

Jamka č. 15 - CÍSAŘSKÁ

Po celou dobu hry budete mít po levé straně majestátní zalesněnou hradbu pohoří Slavkovský les. Původní název pohoří byl Kaiserwald - Císařský les, protože šlo o oblíbenou honitbu císaře Karla IV. Dnešní název Slavkovský les pochází až z období po druhé světové válce. Odkazuje na město Horní Slavkov, které leží zhruba uprostřed tohoto území. Někteří překladatelé však bohužel nepoužívají správný původní německý název Kaiserwald, ale otrocky (a logicky chybně!) jej překládají jako Austerlitzerwald podle Slavkova na Moravě, kde Napoleon vyhrál svoji největší bitvu. Po vyhnání původního německého obyvatelstva byly v celé oblasti srovnány se zemí desítky vesnic. Se vztyčením "železné opony" pak vzniklo rozsáhlé hraniční pásmo, kam byl nepovolaným vstup zakázán a kde navíc cvičila armáda. Co ale neprospělo lidem, paradoxně prospělo přírodě – Slavkovský les je dnes nejopuštěnější a ekologicky nejzachovalejším českým krajem. Po hře se můžete přesvědčit sami - vypravte se do půvabného místa zvaného Kladská (viz. rubrika Okolí).

Jamka č. 16 - NA PÍSKÁCH

U téhle jamky věnujte zvýšenou pozornost bankru – je nejdelší v celé ČR. A proč vlastně ztěžují hru ne příliš přirozené písečné pasti? Nikdo konkrétní za to nemůže, je to otázka historického vývoje golfu. Už ve čtrnáctém století hráli skotští pastevci na pobřeží moře tzv. cambucu, při které se pomocí zahnuté hole odpalovaly oblázky tak, aby trefily vybrané místo. Nejlépe se hrálo na pastvinách, kde byla tráva rovnoměrně okousána ovcemi a oblázky po tomto povrchu dobře ‚běhaly‘. Zvířata spolu s větrem stále vanoucím od moře ale společně vytvořily ostrůvky, u nichž došlo k obnažení pískové vrstvy – například tam, kde byla tráva spasena i s kořínky nebo kde se zvířata schovávala před deštěm či uléhala k spánku. Vítr pak písek roznášel dál a vybudoval tak větší písečné ‚pasti’. A ty se pak později a zcela přirozeně staly součástí moderního golfu, podobně jako vodní překážky.

Jamka č. 17- PASCALINA

Při cestě na osmou jamku uvidíte po vaší pravé straně velký bludný balvan a do něho zasazený bílý mramorový kříž. Pod ním je latinský nápis tohoto znění: „Z lásky a oddanosti, Antonia Pascalina, komtesa von Waldstein und Wartenberg, rozená princezna von Metternich-Winneburg, narozená 20. dubna roku 1862, zesnula 5. srpna roku 1890.“ Podle pověsti byla na tomto místě roztrhána dogami, které na ni poštval žárlivý manžel. Je to ovšem jenom pověst, skutečnost je jiná. Princezna Pascalina zemřela několik dní po porodu na otravu krve, a ještě k tomu někde úplně jinde – na zámku v Duchcově. Tuhle pověst zřejmě rozšířila jiná větev Metternichů, která pár let po její smrti ovládla Kynžvartský zámek. Po levé straně pak spatříte 15 metrů vysoký obelisk. Jeho základní kámen zde položil císař Ferdinand V., který těsně po svém jmenování (tedy po smrti svého předchůdce císaře Františka I.) navštívil zámek Kynžvart jako první host v právě dokončených hostinských pokojích jižního zámeckého křídla. Obelisk je zasvěcen císaři Františkovi, po kterém je pojmenován i pahorek, na němž stojí – Františkova hora. V té době prý odtud býval krásný výhled na zámek a do okolí – dnes mu brání stromy, které zde byly vysazeny při budování lesoparku.

Jamka č. 18 - ZÁMECKÁ

Člověk by měl být skromný, je to ušlechtilá vlastnost. Když ale budeme stát na odpališti devítky, můžeme s klidným svědomím neskromně prohlásit, že toto je jedna z nejkrásnějších jamek v celé České republice. Napravo zalesněné skály, nalevo mlýnský rybník s ostrůvkem a dřevěnou chatkou a před vámi dokonalý příklad vídeňského klasicismu – zámek od vynikajicího architekta Pietra Nobileho.

Od konce 16. století na tomto místě stávala renesanční tvrz, jejíž zdivo bylo po necelých sto letech použito pro stavbu barokního zámečku. Ten sloužil až do doby, kdy jej Klement Wenzel Nepomuk Lothar von Metternich (jehož rodu patřilo toto území od roku 1623 do roku 1945) nechal rozšířit a přestavět ve stylu vídeňského klasicismu a kolem něj nechal zbudovat lesopark. Mimochodem si na to půjčil 900 tisíc zlatých od bankovního domu Rothschild. Právě kníže Metternich, kterého má většina lidí spjata s pojmem „metternichovský absolutismus” nebo s tím, že možná byl biologickým otcem Boženy Němcové, shromáždil na Kynžvartu mnoho uměleckých předmětů, sbírky mincí a zbraní a zejména pak knihy, mnohdy ručně psané unikáty a prvotisky. V zámku můžete vidět i Metternichovu pracovnu s rozkládacím stolem, který sloužil při jednání na Vídeňském kongresu, zámeckou zbrojnici nebo kabinet kuriozit. Green jamky je položen těsně před zahradním průčelím zámku, v němž se kdysi rozhodovalo o celé evropské politice. O vašem golfovém osudu ale rozhodne až jamka následující.