Golf Club Kynžvart

Ztrácíme-li minulost, zamlžuje se nám i budoucnost. Tuto pravdu podvědomě cítí každý z nás; právě proto vyhledáváme místa s bohatou historií a právě proto na nás novostavby na zelené louce mnohdy působí dojmem čehosi nezajímavého, nezáživného, ne-li přímo nepatřičného. Platí to samozřejmě i v případě golfových hřišť. Mnohá vyrostla v lokacích ještě donedávna zatížených těžkým průmyslem a zabydlených pouze plevelem, v krajině bez vzpomínek. Taková hřiště pak nejsou ničím víc než prostým prostorem pro hru. Na tom jistě není nic špatného – máme ovšem možnost hrát také v místech, která nás obohacují už svojí jedinečnou atmosférou. V místech, jakým je kynžvartský zámecký park.

Genius loci je nepojmenovatelnou, a přece nepopiratelnou esencí místa. Stěží popíšeme přesný mechanismus, jakým se do něj obtiskují lidé, události a myšlenky, už samo vědomí, že možná právě kráčíme ve stopách Goetheho, je ale svým způsobem povznášející. Zámek Kynžvart pamatuje také celou řadu osobností politického, společenského a kulturního života, které sem přijížděly za knížetem von Metternichem – a do této paměti je nám dáno vstoupit. Ačkoli jsou dějiny tohoto místa ještě mnohem starší, nejvýrazněji vnímáme právě ducha devatenáctého století. Je to doba, z níž přímo vyvěrá naše moderní současnost a s níž se dodnes cítíme svázáni; paradoxně i silněji než s leckterým výplodem druhé poloviny století dvacátého. Tato kontinuita se nikdy neztratila. Spleť dávných souvislostí je stále vepsána v krajině, ve stromech, v soše Diany zhotovené z litiny z Metternichových železáren. A stále inspiruje.

Pro ty, kdo dokážou ocenit kouzlo dlouhodobě a přitom citlivě využívané krajiny, je golf ideálním sportem. A mistrovské hřiště v kynžvartském zámeckém parku ideální lokací.