Golf Club Kynžvart

ZÁMEK KYNŽVART

Zámek Kynžvart s rozsáhlým parkem leží asi kilometr na jihozápad od města Lázně Kynžvart. Na začátku, od konce 16. století, zde stávala renesanční tvrz, jejíž zdivo bylo po necelých sto letech použito pro stavbu barokního zámečku. Ten sloužil až do doby, kdy jej Klement Wenzel Nepomuk Lothar von Metternich (jehož rodu patřilo toto území od roku 1623 do roku 1945) nechal rozšířit a přestavět ve stylu vídeňského klasicismu a kolem něj nechal zbudovat lesopark. Mimochodem si na to půjčil 900 tisíc zlatých od bankovního domu Rothschild. Právě kníže Metternich, kterého má většina lidí spjata s pojmem „metternichovský absolutismus” nebo s tím, že možná mohl být biologickým otcem Boženy Němcové, shromáždil na Kynžvartu mnoho uměleckých předmětů, sbírky mincí a zbraní a zejména pak knihy, mnohdy ručně psané unikáty a prvotisky. Vidět tu můžete i Metternichovu pracovnu s rozkládacím stolem, který sloužil při jednání na Vídeňském kongresu, zámeckou zbrojnici s 220 zbraněmi nebo kabinet kuriozit. Od května do září je zámek otevřen pro veřejnost od úterý do neděle od 9 do 16 hodin (polední přestávka od 12 do 12.30), v dubnu a říjnu pak pouze o víkendech a o státních svátcích. V ostatních měsících kromě ledna se lze na prohlídce předem domluvit.

Více viz www.zamek-kynzvart.eu

 

LÁZNĚ KYNŽVART

Historie tohoto města sahá do 2. poloviny 13. století, kdy zde Přemysl Otakar II. nechal postavit na skalním ostrohu hraniční hrad Kunigeswart – jeho zřícenina dnes shlíží z výšky na město. Lázněmi se Kynžvart stal až o mnoho staletí později, kdy zde byly objeveny první minerální prameny. K léčbě nemalým dílem přispívají i unikátní místní podmínky – poloha těsně nad hranicí přízemních mlh, delší oslunění díky jihozápadní poloze a stále vysoká vlhkost vzduchu díky hustému zalesnění smíšeným porostem. Více jak sto let se zde léčili dospělí (hlavně se záněty horních cest dýchacích a kožními problémy), ale od roku 1950 jsou lázně určeny pouze dětem. Ostatním nabízejí Lázně Kynžvart zajímavou architekturu vnitřního města i okolní neponičenou přírodu – kromě blízkého zámku a golfového hřiště se můžete vydat objevovat místní zajímavosti po mnoha naučných a turistických trasách, například k židovskému hřbitovu, k přírodní památce Kynžvartský kámen nebo k blízkým rašeliništím Smraďoch nebo Tajga (u Kladské).

Více na www.laznekynzvart.cz

 

ZÁMEK BEČOV

  Hrad Bečov vystavěli ve 14. století páni z Oseka na křižovatce důležitých zemských cest. Tato nejstarší a také nejvýše položená gotická část celého hradního komplexu je však zatím pro návštěvníky nepřístupná  (kromě virtuální prohlídky na castlebecov.eu). Bečov postupně měnil majitele, kteří ke gotické tvrzi připojovali další stavby – např. čtyřpatrovou obytnou věž (tzv. Donjon), renesanční Pluhovský palác (pojmenovaný podle tehdejších majitelů Pluhů z Rabštejna) a nakonec také barokní zámek, zahrady a park, které jsou dnes přístupné veřejnosti. Ze zahradních teras je nádherný výhled do údolí řeky Teplá a ze zámku se můžete vydat také na nedaleký šibeniční vrch, který k tomuto účelu sloužil téměř celý středověk. Od května do září je otevřeno každý den kromě pondělí od 9 do 16 hodin (červenci a srpnu až do 17 hod.).

Více na www.zamek-becov.cz

 

RELIKVIÁŘ SV. MAURA

  Jedním z největších lákadel zámku Bečov je historická mapátka evropského významu – bohatě zdobená schránka na ostatky sv. Jana Křtitele, sv. Timoteje a sv. Maura, podle něhož je i pojmenována: Relikviář sv. Maura. Byl zhotoven na začátku 13. století pro benediktinské opatství ve Florennes (dnešní Belgie). Tam zůstal až do Francouzské revoluce, kdy byl klášter vypleněn a relikviář se, značně poškozený, dostal do místního kostela. Od církve ho pak v roce 1838 odkoupil hrabě Alfred de Beuafort, nechal ho zrestaurovat a odvezl si ho na své panství v Bečově. Jeho potomci kolaborovali za druhé světové války s nacisty a po jejím skončení museli zámek chvatně opustit, jen s nejnutnějšími osobními věcmi. Relikviář ještě předtím zakopali do násypu pod hradní kaplí. V červnu roku 1984 začal americký občan Danny Douglas jednat na zastupitelském úřadu ve Vídni s ČSSR o nákupu blíže neurčené historické památky za čtvrt milionu dolarů. Při jednání vyšlo najevo, že má jít o dutý předmět o velikosti přibližně konferenčního stolku s vysokou historickou a uměleckou hodnotou a že má být zakopán asi 100 kilometrů východně od Norimberku. Po pátrání v archivech nalezli kriminalisté fotografie a popis relikviáře z roku 1932. Na začátku listopadu 1985 začali prohledávat bečovský areál. Nemuseli hledat dlouho – relikviář objevili už druhý den.

Více na www.zamek-becov.cz

 

HRAD LOKET

S jeho stavbou se začalo v druhé polovině 13. století, zřejmě v reakci na zvýšenou stavební činnost v sousedním Chebsku. V době Karla IV. (který ho prohlásil za majetek nezcizitelný české koruně) fungoval jako důležitá hraniční pevnost. V té době existovalo už kolem Lokte velké podhradí, základ dnešního města Loket. V patnáctém a šestnáctém století měli Loket v majetku různé šlechtické rody, až nakonec dostalo hrad do svého držení samo město. Hrad ztratil na své důležitosti jako hraniční pevnost, využíval se pouze z části a postupně chátral, až ho nakonec v roce 1822 přestavěli na věznici (k tomuto účelu sloužil hrad až do roku 1949). Zpětná rekonstrukce hradu začala v 60. letech minulého století spolu s rozsáhlým archeologickým výzkumem a pokračuje dodnes, tento rok jsou například poprvé zpřístupněny objekt rotundy a část tzv. Dolní bašty. A proč se vlastně jmenuje právě Loket? Protože pod skalním ostrohem, na němž je postaven, tvoří řeka Ohře zákrut podobající se lidskému lokti. Otevřeno denně od 9 do 16 hodin, v odbobí od dubna do října do 17 hodin.

Více viz: www.loket.cz

 

CHEB

První zmínky o Chebu (německy Eger) jakožto centru kraje později nazvaném Chebsko pochází již z roku 1061. Cheb střídavě patřil k Čechám a k německým zemím, než byl roku 1322 definitivně připojen k České koruně. Přesto v něm vždy žila německá většina, což se projevilo zejména po vyhnání Němců po druhé světové válce, kdy se město prakticky vylidnilo a předválečného stavu populace bylo dosaženo až v 90. letech 20. století. Historické centrum Chebu naštěstí nezasáhly masivní vlny moderních přestaveb a je tedy mimořádně dobře zachovalé, včetně části středověkého hradu (nechal ho postavit v roce 1180 císař Friedrich Barbarossa), zbytků hradeb, centrálního náměstí s jedenácti středověkými kupeckými domy (Špalíček) a vůbec celého půdorysu původního města. Mnoho dalších památek upomíná na bohatou historii města, ležícího na historicky ‚horkých’ hranicích. Napříkad za Špalíčkem, v budově dnešního městského muzea byl 25. února 1634 zavražděn Albrecht z Valdštejna.

Více viz:www.mestocheb.cz

 

MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

  Nejdříve to bylo pusté místo plné bažin. Na konci 12. století zde Hroznata, opat blízkého kláštěra v Teplé, založil osadu a mniši našli první prameny, z nichž extrahovali sůl a prodávali ji jako projímadlo. Pramenů s různými léčebnými účinky zde bylo nakonec objeveno kolem stovky. Lázně jako takové jsou však produktem pozdější doby – byly založeny až roku 1786 (tehdy byla postavena první lázeńská budova) a své jméno získaly po Mariině prameni (ten se ovšem původně jmenoval Smradlavý). Kromě nesporných léčebných kvalit místních pramenů pomáhájí v léčbě i okolní přírodní podmínky, které do města už od svého prvopočátku lákaly významné osobnosti své doby. Několikrát sem zavítal například J.W. Goethe (a prý tu prožil i svůj největší milostný román) a hlavně anglický král Eduard VII, díky kterému začaly do Mariánských lázní proudit davy dalších ‚důležitých‘ hostů, což si vynutilo i přistavování nových budov a rozšiřování parků. Také dnes žije město hlavně lázeňstvím – jezdit se sem léčí lidé s onemocněním pohybového aparátu, ledvin či horních cest dýchacích, ale nejen ti, protože lázně nabízejí i welness a relaxační pobyty pro všechny bez rozdílu.

Více viz: www.marianskelazne.cz

 

SLAVKOVŠTÍ JELENI

Na území Slavkovského lesa se původně vyskytoval jen jelen evropský (zvaný též lesní). Žila zde jeho místně původní západoevropská rasa, která se tu udržela dodnes. Některé jiné oblasti Česka takové štěstí neměly a dnes zde žijí potomci nepůvodních jelenů ze všech koutů Evropy, kteří tu byli uměle vysazeni. Hluboké, málo přístupné hvozdy Slavkovského lesa ale zůstaly domovem pověstných trofejních kusů s mohutně vyvinutým parožím. Podle mysliveckých statistik se tu letech 1954-2005 ulovilo celkem 240 medailových jelenů. Majestátním zvířatům se tu dobře daří díky souhře několika faktorů. Prvním byly rozsáhlé historické honitby, představované například lesy v majetku hraběte Schönburg – Waldenburga. Po jejich konfiskaci byl vytvořen vojenský výcvikový prostor Prameny, který zvířatům paradoxně zajistil výborné podmínky k množení. Ve stejné době navíc vznikla "železná opona", jejíž ploty slavkovským jelenům ztížily migraci směrem na západ. Jelen evropský se po 2. světové válce jen musel vyrovnat s tlakem svého asijského příbuzného jelena sika (zvaného též jelen japonský). Ten je o něco menšího vzrůstu a pochází z Dálného východu. Na přelomu 19. a 20. století byl jelen sika přivezen do Evropy, kde se výborně adaptoval. U nás byl chován především v oborách na Plzeňsku, odkud pak po válce v důsledku poškozeného oplocení a zanedbání chovů utekl. Ve Slavkovském lese byl jelen sika poprvé uloven v roce 1963 a od té doby jeho stavy stále stoupají. Podle správy CHKO začíná být přemnožený, a to i přes to, že je tu každý rok střeleno více než 160 kusů.

 

DYLEŇ

Ještě před dvaceti lety to byl jeden ze strategických bodů studené války, umístěný patnáct kilometrů západně od Mariánských Lázní. 939 metrů vysoký vrchol, vzdálený jen asi půl kilometrů od hranice s tehdy "nepřátelským" Západním Německem, československá armáda využívala jako pozorovací a odposlouchávací věž. Vojenský posádka tu "na stráži socialismu" monitorovala radiový provoz skoro v celém Bavorsku. Dnes je z věže běžný rozhlasový vysílač. Škoda jen, že zároveň neslouží i jako rozhledna... Daleký výhled z Dyleně ale stojí za to i tak. A navíc tu můžete najít jeden z několika zeměpisných středů Evropy. Podle tradice tímto označením Dyleň poctil roku 1813 Napoleon Bonaparte. Jeho rozhodnutí  dodnes připomíná kamenný sloup asi kilometr jihozápadně od vrcholu. Pokud se sem vydáte s dětmi, nezapomeňte jim vyprávět některý ze zdejších tajemných příběhů, které najdete v knize "Pověsti hory Dyleň".Král smrků

Na tento titul v minulosti "aspirovalo" hned několik mohutných českých stromů. Na Šumavě až do roku 1970 "kraloval" boubínský smrk vysoký 57 metrů. Vůbec nejvyšším stromem v Česku byl do vichřice v červnu 2008 tzv. Těptínský smrk, který východně od Prahy dorostl 58 metrů. V září 2009 vichřice v Labském dole vyvrátila jeho nástupce – "Krkonošského krále", vysokého 52 metrů, který byl starý nejméně 230 let a pamatoval ještě Marii Terezii. V západních Čechách byly už před 2. světovou válkou za "Krále smrků" postupně označovány dva stromy, rostoucí v lese za budovou ředitelství v Mariánských Lázní. Reitenbergerův ani Severinův smrk ale nepřežily tuhou zimu 1946 – 1947. Dnes tu "kraluje Šindelářův smrk, který roste severozápadně od Mariánských Lázní za Srnčím hřbetem mezi Alejí svobody a alejí Smetany. V roce 1972 ho objevil lesník Vladimír Šindelář, který se postaral o jeho záchranu. Zajistil vyjmutí z plánu kácení a prořezání okolí, což v roce 1985 vyústilo v prohlášení památným stromem. Smrk s rozložitou korunou má obvod kmene 428 cm a podle posledního měření z roku 2000 dorůstá výšky 38 metrů. Podle odhadů vyklíčil někdy kolem roku 1818, tedy v době, kdy byly Mariánské Lázně vyhlášeny veřejnými lázněmi.

 

KRAJ MINERÁLEK

Nikde jinde v Česku nepramení tolik minerálních vod jako ve Slavkovském lese. Jen v Mariánských Lázních se jich využívá 42 z celkového počtu 84. Pokud ale započítáme i ty v širším okolí města, dostaneme se přes stovku. Kde se vzaly? Oblast Slavkovského lesa je geologicky unikátní díky přítomnosti tektonického zlomu, vzniklého v souvislosti s dozníváním sopečné činnosti třetihor. Jeho pukliny umožňují průnik povrchové srážkové vody do hlubin, její obohacení minerály a opětovný výstup na povrch. Čím víc přitom voda pohltí vulkanického oxidu uhličitého, tím je kyselejší a tím víc rozpouští horninový podklad. Ten se na poměrně malém území Slavkovského lesa velmi liší – najdeme tu horniny od kyselých žul až po zásadité amfibolity a ultrabazické serpentinity. Výsledkem je velmi pestrá směs minerálek, které se podle konkrétních přírodních podmínek liší teplotou, obsahem plynů i rozpuštěných látek. Z hlediska příznivého vlivu na lidské zdraví mezi nimi ale zaujímají klíčové místo ty, které obsahují horčík. Tento prospěšný prvek se vyluhuje z hadcem – přeměněné horniny šedozelené barvy, která je protkána žilkami a skvrnkami, takže připomíná hadí kůži. Většina slavkovských kyselek vzniká v malých hloubkách, takže jsou studené. Tím se zásadně liší od horkých pramenů v Karlových Varech, vznikajících za vysoké teploty v hloubkách kolem dvou kilometrů, které jsou také méně mineralizované.

Že vás zaplněné lázeňské kolonády nelákají? Vydejte se za kyselkami do vesnice Prameny, ukryté na náhorní planině Slavkovského lesa. I  tady kdysi fungovaly lázně, ze kterých jsou ale už jen ruiny. Z několika pramenů je dnes k volnému použití Obecní pramen za mostem přes potok naproti zastávce autobusu. Jen pár kilometrů odtud vyvěrá u modré značky uprostřed lesa Farská kyselka.

 

KLÁŠTER TEPLÁ

  Premonstrátský klášter Teplá založil roku 1193 blahoslavený Hroznata. Rozsáhlý komplex církevních a hospodářských staveb obklopený parkem se nachází asi 2 km od centra stejnojmenného města. Nejstarší dodnes dochovanou architektonickou částí je románsko-gotický kostel Zvěstování Panny Marie. Na přelomu 17. a 18. století postavil známý architekt Kryštof Dientzenhofer na místě původních gotických budov, zničených požárem, barokní prelaturu a konvent. Hospodářské budovy vznikaly postupně v 15. - 19. století.

Unikátní je klášterní knihovna, která je co do počtu svazků druhá největší v České republice – obsahuje jich na sto tisíc. V roce 1950 byl klášter zrušen a stal se kasárnami Československé lidové armády, která ho přivedla do dezolátního stavu. Od roku 1990, kdy stát klášter navrátil premonstrátům, postupně probíhá rekonstrukce celého areálu. V kostele se konají pravidelné bohoslužby, objekt je přístupný k prohlídkám a můžete sem zajít i na koncert či výstavu. Více informací najdete na www.klastertepla.cz.

 

SLAVKOVSKÝ LES

Golf Kynžvart se nachází na západních svazích Slavkovského lesa. Tahle 610 čtverečných kilometrů rozsáhlá oblast s nejsouvislejším lesním porostem v ČR se rozkládá v trojúhelníku mezi Karlovými Vary, Mariánskými Lázněmi a Františkovými Lázněmi. Právě pro ně má Slavkovský les klíčový význam – na jeho území jsou kromě lesů také velká rašeliniště, která zadržují vodu a postupně ji propouští do podloží, odkud se pak napájejí minerální prameny. Kromě rašelinišť s typickou flórou najdete ve Slavkovském lese i mnohé vzácné rostliny (např. arniku horskou, kterou má místní chráněná krajinná oblast ve svém znaku) a spoustu lesní zvěře. Není neobvyklé narazit při procházce na divočáky a jeleny nebo aspoň na jejich stopy – často rozrývají pěšinky určené pro turisty, ale bohužel i greeny na našem hřišti. Turistickými cestami je tahle oblast hojně protkána. Zavedou vás na všechna významná místa, od nejvyššího vrcholu Lesný (983 m) a nejnižšího místa u Ohře v Karlových Varech přes rašeliniště s lávkovými stezkami (Kladská, Smraďoch) až po historické památky (premonstrátský klášter Teplá, hrad Loket, zámek Kynžvart).

Dnešní jedinečnost Slavkovského lesa úzce souvisí s jeho historickým vývojem. Sám název je poměrně mladý – až do konce druhé světové války se mu říkalo „Císařský les” (Kaiserwald). Tohle pojmenování pochází již z dob Karla IV., který odtud po dlouholetých sporech vyhnal místní pány spřažené s nepřítelem, Ludvíkem Bavorským, a zakázal zde stavět. Největší dopad na Slavkovský les ale měly události po druhé světové válce, kdy odtud bylo nejdříve vyhnáno původní německé obyvatelstvo a posléze i to české, když si československá lidová armáda usmyslela postavit v této hustě zalesněné a málo obydlené oblasti svoje cvičiště – vojenský újezd Prameny. Vojáci zde sice byli jen do roku 1954, ale tehdy museli vyklidit pozice kvůli těžbě uranu a oblast tak zůstala i nadále izolovaná. Přírodní rezervací (chráněnou krajinnou oblastí) se Slavkovský les stal až o dvacet let později - v roce 1974.

 

TIP NA VÝLET 1 - KLADSKÁ 5 KM

  Malebný shluk dřevěných stavení v tyrolsko-švýcarském stylu stojící poblíž rybníka obklopeného rašeliništi se nachází 5 kilometrů od hřiště, směrem k městu Kynžvart. Nad ním se tyčí vrch Lysina (paradoxně k svému jménu zalesněný), druhý nejvyšší vrchol Slavkovského lesa. Kladská vypadá jako místo s bohatou a dlouhou historií, ovšem ten druhý přívlastek tak moc neplatí – dominanta obce, lovecký zámeček, byla vybudována až v roce 1875, podobně jako ostatní budovy. Před tím zde stávala pouze pila. Kromě loveckého zámečku byl v té době postaven také hostinec U tokajícího tetřeva (stále slouží původnímu účelu a připravují zde stále vynikající zvěřinu), stavení pro kočího, fořtovna, dva sruby pro úřednictvo a další hospodářské budovy. Všechny tyto objekty stávaly původně jako exponáty na výstavě ve Vídni, odkud je zakladatel Kladské, kníže Otto Friedrich Schönburg–Waldenburg, nechal rozebrané přivézt a na místě smontovat švýcarskými tesaři. Nejbližší okolí bylo poté upraveno do podoby lesoparku, širší okruh se využíval jako bohatý lovecký revír. Díky velkému množství zvěře (a tím i vyšší šanci něco ulovit) navštívilo Kladskou mnoho významných osobností, např. anglický král Eduard VII., rakouský arcivévoda Ferdinand d\'Este, francouzský premiér Clemenceau, maršál Koněv nebo Jurij Gagarin. Dnes sice Kladská láká nejvíce na stezku přes rašeliniště Tajga (nově opravené dřevěné visuté lávky, značení a informační panely jsou vybudovány na několik kilometrů dlouhé cestě přímo nad ‚bažinami’), ale kdysi bývala spíše proslulá jako bašta myslivectví. Za Sigismunda Schönburg–Waldenburga (syna zakladatele Kladské) zde byl druhý největší lovecký revír v Čechách. Sám Sigismund byl vášnivý nimrod, a když roku 1936 zemřel, byl podle svého přání pochován kousek za loveckým zámečkem. Jeho smrt prý souvisela s tím, že zastřelil bílého jelena (a podle místní pověsti prý každý takový lovec do roka zemře). Sigismundova hrobka, která zde stojí dodnes, byla několikrát násilím otevřena. Nejdřív v roce 1945 americkými vojáky, pak českými vojáky a nakonec chamtivci, kteří si mysleli, že uvnitř najdou zlato. Proto je dnes hrobka pro jistotu zabetonována tak, aby její víko nešlo odklopit.

Příběh z webu slavkovskyles.sweb.cz

  Novodobá historie Kladské je opět poznamenána nešťastným vytvořením vojenského výcvikového prostoru Prameny v letech 1948-1958. Závora, kde stávala vojenská hlídka, byla na rozcestí silnic Kladská - Kynžvart a zámeček sloužil jako výcvikové středisko. Právě v oné době navštívil Kladskou i Klement Gottwald, který se nedaleko "kochal" pohledem na rozstřílení královského horního města Litrbachy socialistickým dělostřelectvem. Dělnický prezident sedával za modřínovým stolem, kterému se později říkalo "Gottwaldův stůl". Ani ten už ale na Kladské není. Podle posledních informací byl převezen do Arnoltova, kde jeho stopa mizí.

Na svůj pobyt v oblasti nemá dobré vzpomínky ani maršál Koněv, o němž se vypráví následující historka. Během pobytu v Karlových Varech v roce 1946 navštívil v doprovodu generála Svobody Kladskou. Nejprve tu marně lovil v rybníku a nechytil ani jediného kapra. Při střelbě na jelena se mu zasekl náboj v nové opakovačce s dalekohledem, jež byla darem od Zbrojovky, a tak skončil opět bez úlovku. V závěru svého pobytu ho postihly žaludeční potíže. Muselo se rychle jet pro atropin do lékárny v Mariánských Lázních. Recept, psaný azbukou, však lékárnice špatně pochopila, a tak dovezl řidič nebohému maršálovi kapky do očí. Rozlícený vojevůdce hodil lék do krbu a okamžitě odjel zpátky do Karlových Varů.

 

TIP NA VÝLET 2 - PIVO ZOIGL

  Slabou půlhodinku jízdy autem z hřiště se dostanete do Bavorska, přesněji do jeho části zvané Horní Falc. Je to kromě jiného domov jedné z největších pivních zajímavostí - piva Zoigl.

Zoigl je bavorské pivo nebo spíše pivní styl či druh. První zmínky o tomto pivu pocházejí již ze čtrnáctého století. Tehdy existovaly tzv. komunální pivovary, v nichž si rodiny, které měly uděleno právovárečné privilegium, vařily své vlastní pivo. Každá rodina se podle předem daného rozpisu střídala s ostatními. Po uvaření mladiny (tedy svaření sladu s chmelem) si „mladé pivo” převezla do svého sklepa, kde několik dnů zrálo v otevřené spilce. Poté se přelilo do uzavřených ležáckých sudů a v nich ještě pěkných pár týdnů dozrávalo. Nakonec, když bylo pivo hotové, se čepovalo přímo v domě rodiny (většinou v největší místnosti), která ho uvařila. K tomu se podávaly místní speciality, jako domácí klobásky, domácí zrající sýr, sulc, uzené maso... A stejně to funguje dodnes, i když z původního množství desítek komunálních pivovarů jich zbývá v Horní Falci už jen pět – v městech Neuhaus, Mitterteich, Eslarn, Windischeschenbach a Falkenberg. Na jejich webových stránkách najdete také rozpis, kdy která právovárečná rodina bude prodávat svoje pivo – stačí zadat název města a "zoigl". Tohle slovo pochází původně z německého "Zeichen" (znak, znamení), které se v hornofalckém nářečí četlo jako "zeigl" a postupem času se zkomolilo do dnešní podoby. Proč právě znamení? Protože když bylo pivo správně uzrálé a mohlo se začít prodávat, než aby majitel obíhal s touhle informací všechny domy, raději vystrčil z okna tyč, na jejímž konci byl provazem upevněn speciální znak – dva do sebe zaklesnuté trojúhelníky připomínající Davidovu hvězdu. Tenhle symbol je ovšem daleko starší než ten židovský (který se hromadněji objevuje až v 17. století) – první vyobrazení je známo z roku 1403. Vrcholy prvního trojúhelníku zastupují tři živly potřebné pro výrobu piva: zemi, oheň a vodu. Vrcholy druhého trojúhelníku pak znamenají tři základní (a jediné!) přísady, tedy znovu vodu, slad a chmel. Nic jiného nepřidávají do svého piva hornofalčtí pivovarníci ani dnes, takže vlastně pijete pivo takové, jaké zde bylo před sto či dvě stě lety. Je poctivé, příjemně hořké a nefiltrované, tedy se spoustou vitaminů řady B. A pokud zrovna nebudete mít štěstí a při své cestě touto oblastí nebude mít žádná z rodin na štítu vyvěšen „Zoigl” znak (stát se to může, i když vzácně), zkuste místní supermarkety – prodávají se tam lahvová Zoigl piva i ze vzdálenějších oblastí.